pondělí 9. listopadu 2009

Skauti, bolavé nohy a záhada tulipánu

 O víkendu jsem měla o zábavu postaráno. V pátek jsem s bratrancem nasedla do auta a ujížděla pryč od Prahy, za svými milými skauty. Program měl tentokrát na starost Růža, kterého jsme cestou nabrali v Liberci, a který pak i nadšeně řídil (ach, ti s čerstvým řidičákem...), takže jsme nemuseli dělat skoro nic. Zklamal nás trochu malý počet dětí, ale už samotný Kája Vaníčků vydá za deset, tak je to snad nakonec dobře. Než jsme dohráli první hru s poznávámín stop zvířat a ovoce apod., byla už tma jako v pytli. To víte, sraz ve čtyři. Pak jsme si prohlíželi KPZky (hlaste se, kdo ví, co to je!) a vymýšleli, jaká hrozivá zranění a nebezpečné situace se s nimi dají řešit. Snědli jsme hromadu šopského salátu a vyrazili na poslední hru toho dne, ukrást druhému družstvu hořící svíčku a donést ji k sobě.
To se nikomu za celou dobu hraní nepodařilo. Mezitím se dali "zabíjet" členové nepřátelského družstva tím, že se nahlas přečetlo číslo, které měli přišpendlené na zádech. To ze hry udělalo velmi kontaktní sport. Říkám to tu z toho důvodu, že je sice nepravděpodobné, že se na nás v té tmě někdo díval, ale jestli ano, já přísahám, že jsem se toho Mácu nesnažila znásilnit!
 Druhý den byl výlet, o kterém mluví druhá část nadpisu. Pro chromajzlíky je i půlhodinová procházka až dost, takže poté, co jsme ušli 18 km, jsem překvapená, že klouby stále drží a kotník je ještě jakž takž pohyblivý. Ale byla jsem tak poprvé pěšky v Německu, cestou jsme plnili různé úkoly, samosebou koncipované pro skautíky, tak jsme chodili podle buzoly, měřili kilometry trasy na mapě, nebo počítali výšku stromu pomocí metrového klacku. Večer jsem se tak tak doplazila do bytu a po krátkém řešení výsledku tohoto srazu a po vydatné koupeli jsem upadla do slastného bezvědomí. To mám ale krásné zážitky, co?
 Třetí část nadpisu se týká mé poslední dobou až katastrofálně špatné paměti. V bločku jsem nalezla lísteček s básní o tulipánu a jakési mrtvé dívčině. Písmo je moje. Ale kdybyste mě zabili, já absolutně nevím nejen jak se tam ocitla, ale zda jsem ji odněkud opsala, nebo dokonce sama složila. Google ji nenašel, ale na myšlenky na mrtvé dívčiny a tulipány si nevzpomínám, tak kurňa čí je to báseň?! Přitom to nemůže být dlouho, co jsem to tam zapsala, ten bloček jsem donedávna měla zastrčený hluboko v nepořádku doma a až někdy v létě jsem ho vytáhla a až po tom okamžiku se tam mohl ten zatracený tulipán ocitnout. Některé myšlenky v té básni se mi zdají na mě podivně hluboké (když už něco píšu, je to vždycky spíš pro srandu, viz moje povídky-parodie, nebo má básnička Ufoun z planety Země), ale ani po několika zkusmých překladech do angličtiny se Google neuvolil jakoukoli část textu básně najít. A proto se táži, zná někdo nějaký způsob, jak se dozvědět, jak se ocitají mrtvé holky a kytky v mém notýsku? Hypnózu prosím beru jako poslední možnost.
 To jen na ilustraci stavu mé paměti. Poslední dobou v půli cesty někam zapomenu, kam to vlastně jdu. Že jsem se ještě nezabouchla mimo byt bez klíčů u sebe je zázrak, nebo spíš otázka času. Mám podezření, že se letos rozhodl můj mozek napodobit medvědy a uložit se k zimnímu spánku. Mějte proto se mnou prosím strpení aspoň do března, až roztaju, do té doby budu asi extrémně natvrdlá.
 Tak, ještě pohádku, a zvonec.

Kdepak je má kravička?
Je tohle má kravička?
Dělá na mě: "Klep, klep, klep!"
To jsou Vánoce za dveřmi!
Není to má kravička.

12 komentářů:

forseti řekl(a)...

Jó ti z nás, co v mládí četli J. Foglara jistě ví co to je KPZ (včetně mě).

Lana řekl(a)...

No, to právě chci zjistit, jestliv ýkvět civilizace (tj čtenáři mého blogu) všichni četli Foglara :-D

Anonymní řekl(a)...

Výkvět civilizace čte Stmívání, ne?

;-)

TM

Lana řekl(a)...

K tomu už asi není co dodat. ;-)

Anonymní řekl(a)...

A co takhle tu básničku zveřejnit? ;)

BTW, zarovnání do bloku se už nekoná?

Lana řekl(a)...

Básničku nezveřejním, a to z jednoho prostého důvodu: CO KDYŽ JE FAKT MOJE? ;-)
Klidně na požádání zveřejním Ufouna z planety země, kravinky už nemám problém publikovat, ale mrtvé holky a tulipány, e-e.

Zarovnání se koná, jen jsem na něj zapomněla. Viz konec příspěvku o toleranci vůči mé paměti. Ementálovatí. :-)

Lana řekl(a)...

Ach jo, a ještě jsem napsala Země bez velkého "Z", už mě někdo zastřelte...

DORFL řekl(a)...

KPZ... Krabička poslední záchrany, ne? Jistě tam má být žiletka a něco na poslední pomazání. Více si ale bohužel nevybavuji.

Také jsem pro zveřejnění básně o tulipánu a mrtvé dívce. Ale když nechceš... Škoda. :-)

Tímto uctivě žádám o zveřejnění Ufouna z planety Země! :-)

Jsem rád, že jsi přežila ten pochod, Etheríno. A zachovala jsi se tak nejen pro nás, ale i pro příští generace. :-)

Lana řekl(a)...

No, s těmi příštími generacemi to třeba nebude tak slavné... ale pro vás jsem se tedy rozhodně ještě jakž takž zachovala.

Ehm-hm.

Báseň.

Ufoun z planety Země


Viděl jsem tuhle, dědečku,
prapodivného tvora,
přilétl z nebe v plechovce,
co otvírala se shora.

Měl ti jen dvě nohy, dvě ruce,
jak celé jeho plémě,
skákal tu v kulatém klobouce,
ten ufoun z planety Země.

Když jsme mu klobouk sundali,
zezelenal, pak zbledl,
a já si bláhově pomyslel,
že jen cos špatného snědl.

Pak ale natáh‘ bačkory,
což jistě neměl v plánu,
že jsme mu klobouk sebrali,
odporoučel se k Pánu.

Když dýchat nesvede, nevím jak
přežije lidí plémě,
skákal tu v kulatém klobouce,
ten ufoun z planety Země.

Měli jsme u nás, dědečku,
včera veliké hody.
To jsme si na něm pošmákli,
i když byl převážně z vody.

DORFL řekl(a)...

Ufoun z planety Země... Moc pěkné! :-)

Lana řekl(a)...

Děkuji. Vznikl za nudy v hodině biologie na gymplu.

Anonymní řekl(a)...

Když si vzpomenu, že já v hodinách biologie jen přikresloval spermiím fousy a fajfky...

TM