Tak jsem se sice dozvěděla, že moje nechodící noha má být "jen" zkrácená Achillova šlacha, zato jsem vzápětí doplatila na počasí a polovinu mých zvukových projevů tvoří kýchání a kašlání (kdo ví jak jsem ukecaná, dovede si představit, jaká kvanta toho musí být). Když na víkend odjel Lama Korax, vypadali jsme tu jako rodinka k pohledání. Já s kašlem a kulhavá, druhý se zlomenou nohou a třetí, aby toho nebylo málo, s kýlou a pásovým oparem. Takové věčerní posezení, kdy každého něco bolí a každý si stěžuje, pak stálo za to. Na výšku mi včera odjela drahá polovička a tak jsem ve svém neštěstí zůstala sama, sama mám odjezd do školy na krku, poslední týden co jsem doma je pořád jen hnusně a deštivo... No, znáte to, když už se má něco pokazit, tak ať to stojí za to.
Minulý týden jsem se byla ubytovat v Praze na kolej, abych si tam rovnou mohla nechat nějaké věci, respektive velikou tašku, která by se tam jinak tahala tento týden spolu s ještě větší taškou, cžo už by nikdo neunesl. Mám už vlastní klíč, pokoj mám pěkný, teď ještě počkat kdopak bude má spolubydlící. Původně jsem měla bydlet s J, ale ta byla přes léto ve Francii a když se vrátila, zjistila, že špatně zaplatila zálohu na kolej a teď je ráda, že má vůbec nějakou. :-( Tak se uvidí.
Pomalililinku se znovu dává do pohybu příprava pirátského filmu, po pidimidikrůčcích postupujeme, když jsem byla v Praze, nasáčkovali jsme se s polovičkou k režisérovi a něco nad tím dumali, poopravili, dokončili scénu a tak, takže se po pidimidikrůčcích posunujeme k zatím neznámému datu premiéry. ;-)
Tak, a dlouho už nebyla pohádka, tak zase kousek:
Kdepak je má kravička?
Je tohle má kravička?
Dělá na mě: "Humpff!"
To je hroch!
Není to má kravička.
Zase nic. Přátelé, někdo by mu měl pomoct, ne? Takhle kravičku nikdy nenajde, když už se v hledání dostal až do ZOO.
Žádné komentáře:
Okomentovat