Kolem státního svátku jsem byla týden doma, protože s volnem v pondělí a úterý prakticky všechny hodiny odpadly, odjela jsem tehdy domů ve čtvrtek odpoledne a z domu vyjela další čtvrtek ráno (abych stihla jediný seminář toho týdne). Ach jo, doma je tak dobře! Ještě že tam už zítra jedu zase.
Jistěvás už zajímá... no, asi ne, ale já vám to stejně povím. Co bylo o víkendu a proč mě bolí svaly? Tak předně, ještě ve čtvrtek, když mi skončil ten jeden seminář, přijel můj mazlíček a dohodlo se, že jdeme druhý den do ZOO. Je to blízko a co jsem v Praze, ještě jsem tam nebyla. Tak jsme prochodili pátek po ZOO, což bylo sice pěkné a naučné, ale jak s tím svým nešťastným kotníkem nejsem zvyklá chodit, byla jsem po tom dni celá vycucnutá. A to jsme se pak ještě vydali na Zličín do kina. No, krušný den.
Tou dobou už ale byl dohodnutý výlet s mým bratrancem Yodíčkem do Liptákova za tajným posláním, které se už podle nadpisu týkalo zapomenutého českého génia Járy Cimrmana. No, ráno jsme nasedli do geo-oře a vyrazili uctít památku největšího Čecha. Se sadismem sobě vlastním nás vytáhl Yodíček nejprve k místnímu vodopádu, pod vrcholem zdejší hory Ořešník (sami byste tomu jeho pohledu neodolali), a pak jsme ještě kdovíjak dlouho chodili po rozličných terénech kvůli naší tajné misi. K autu jsme se vrátili zrovna když zapadlo slunce, vydali jsme se tedy na zpáteční cestu, na které jsme se zastavili na něco malého k snědku a pak do jedné čajovny v Liberci, kde jsme hráli stolní hry a můj mazlíček se zamiloval do hry Metro (on a vláčky, vždycky je zbožňoval :-) ) a na místě si ji koupil. Po návratu na kolej a další dva dny jsem byla nepoužitelná a ještě teď cítím v pravém lýtku ty skály na Ořešníku (pro ty co mě neviděli pajdat, nemocný kotník je na pravé noze a vždy, když jsem měla berle, chodila jsem jen po levé, důsledkem čehož mám levé lýtko podstatně silnější než pravé, na požádání předvedu, úkaz je viditelný pouhým okem).Výprava byla celkem úspěšná, hlavního cíle bylo myslím z větší části dosaženo, a já lenoch jsem konečně zase jednou měla nějaký pohyb. Jen ty klouby pak docela zlobí. Doktorovi o tom výletu raději ani neřeknu ;-)
A pro ty, kteří by se nakonec určitě ozvali:
Na Piráty myslíme, BUDOU, příští pražský víkend (počítejte co dva týdny, takže za týden a něco) je sraz u rejži Yodíčka a bude se editovat, ozvučovat, nahrávat, vymýšlet a všechno ostatní, takže se zase pohneme z místa.
A nakonec kousek pohádky:
Kdepak je má kravička?
Je tohle má kravička?
Dělá na mě: "Je na malinách."
To je hajný Mikovec!
Není to má kravička.
Žádné komentáře:
Okomentovat