Po odmlce

Tak jsem pořád nějak odkládala psaní, pořád jsem si říkala, že "dneska není čas, zítra napíšu". A bylo houby. To je tak, když má lenoch blog. Co jsem vlastně psala naposled? Moment, najdu si to... jo, ježení. Pouštění balonu a zkoušky.
Tak jo, s vašimi palci 20. ledna jsem spokojená, sociologie vyšla za 2. Ale přiznejte se, prevíti a darebáci, KDO TO TAK ŠPATNĚ DRŽEL 28. ledna, co? Kvůli tomuto špatnému držiteli zopakuji si zkoušku znovu v letním semestru. Ale 3 ze 4 není zas tak hrozné, a to i vzhledem k tomu, že nejsem zdaleka jediná, kdo státovědu napoprvé nedal. Ale běda vám, BĚDA VÁM, jestli to v létě nedám. V září byste museli všichni na třetí pokus se mnou a držet palce za dveřmi, abyste odčinili své dřívejší nedržení.
Tak, rošťákům vyčiněno. Co bylo dál. Únor byl celý ve znamení Zuzanky. Komu se nechce listovat zpět na mém blogu, je to moje roční neteř, narodila se v době, kdy jsem tento blog zakládala. A hlídala jsem každý den kromě víkendu a vyčerpalo to mou mladistvou energii. Po zkouškovém už toho bylo moc. To by bylo k únoru vlastně všechno, protože nic jiného jsem skutečně neudělala.
Pak byla horochata. Rozhodla jsem se jet s bratrancem na víkend za jeho skautíky, nebo co oni to vlastně jsou, šátky nenosí, ale nadávali na pionýry, že mají větší dotace či co. Byl to zrovna víkend, kdy mi mělo končit volno a pak začít letní semestr, teda, on už začal týden předtím, ale jen přednáškama, a kdo by jezdil z domu kvůli nepovinným přednáškám. Tak jsem si koupila oteplováky (značka Hannah - pro mě jako dělané, ne?), sbalila drahou polovičku, a vyrazilo se. Zrovna začalo příšerně tát. U výše položené chaty sice celý víkend ještě sníh byl, ale vytrvale odtával, takže jakýkoli pobyt venku znamenal silné promáčení, zejména, když ten pobyt venku byl v doprovodu buď mého bratrance, nebo dětí. Tech tam bylo všehovšudy deset, a vedoucích skoro tolik, ale většina z nich dělala celý víkend účty skautů a tak jsme si (já, drahá polovička a bratranec) mohli s dětmi dělat co jsme chtěli. Akce to byla vydařená. Řekla bych, že byla úplně skvělá, ale dojem z ní mi jaksi kazí fakt, že nyní je více než týden po akci a já stále kašlu až si plíce vykašlávám. Včera jsem dostala antibiotika a týden se neukážu ve škole. To jsem si dala teda, to jsem se zhuntovala. To je k postávání venku v promočeném oblečení. Děti aspoň běhají kolem, tak se zahřejou, ale já jsem kromě stavění sněhuláka prakticky nedělala venku nic, při čem bych se hýbala. Člověk hodnotí kdo má vyšší sněhovou věž, na noční hře postává aby jednou za deset minut ukázal dětem kudy do lesa... A pak tohle. Tak mi přejte brzké uzdravení, za dva týdny je o víkendu sraz s přáteli zeměplošany, tak ať jsem na něj už jako rybička.
Tak, a teď pohádku.

Kdepak je má kravička?
Je tohle má kravička?
Dělá na mě: "Miluju kozy!"
To je Moula!
Není to má kravička.