Jaro?

Nechce se mi nic zakřinout, proto pokud titulek tohoto příspěvku přečtete nahlas, okamžitě zaklepejte na dřevo.

Tak, z nemoci jsem se úspěšně zotavila a na zeměplošanský sraz jsem taky šla, takže to dobře dopadlo. Přivezla jsem si odtamtud spoustu klubových udělátek a kdovícodlíků, no krása, a jelikož krásnou placku s želvou jsem krátce na to ztratila, koupila jsem si dodatečně od všeho do dvou kusů.
A teď kde jsem tu placku ztratila. Patrně na Žižkově. To máte tak, byla jsem vyslána blízkými rodinnými příslušníky sehnat lístky na České nebe. Zodpovědně jsem si tedy zjistila kdy, za kolik, komu, kolik nejvýš a na kdy se prodává, a zodpovědně přemluvila bratrance, aby šel se mnou. Bylo to minulé úterý od osmi. Jestli nevíte jak to probíhá na Žižkově při předprodeji lístků na Cimrmany, má dvě části, ráno vám dají číslo, kolikátí jste byli v řadě, a večer se podle těch čísel chodí pro ty lístky. V té době ještě po nějakém jaru nebylo ani památky a studeně foukalo. O frontách na Žižkově jsem slyšela leccos, ale říkala jem si, je skoro mráz, přece tam nebudou celou noc čekat davy. Tak jsme s bratrancem dojeli někdy kolem 3/4 na pět ráno. Nebudu to protahovat, dostali jsme čísla 122 a 123. To znamená, že přes sto lidí tam prostálo většinu noci ;-) Ne celých 121, spousta lidí se ráno připojí ke kamarádům, což je trochu bezohledné, ale přece jen to číslo bylo slušné a příště až budu chtít lístky na Cimrmany, jdu stanovat na chodníku celou noc, člověk má jisté dobré místo. Jen už s někým jiným, bratranec ten nápad kategoricky odmítl. Byla jsem po té osmé zmrzlá jako preclík, a to jsme si pouštěli na bratrancově notebooku Vraždu v salónním kupé, abychom se naladili. K večeru jsem se tam vracela pro ty lístky, strávila jsem tam tak další třičtvrtěhodinu, na jejímž začátku začalo mírně sněžit a na jejímž konci nebylo pro sníh vidět na metr a moje prsty byly tak prokřehlé, že jsem nevěděla, jestli nebudu muset lístky vzít do pusy. Ale co, hlavně že je mám! Teď na neděli!
A teď, týden po akci, si přijde jaro. Nemohlo si trochu pospíšit? Odhodila jsem zimní bundu a včera jsem měla tendence si sundat i tu tenkou jarní a chodit v tričku. Dneska to vypadá ještě tepleji, no tohle, že by to vážně konečně přišlo? No, však už bylo načase. Za pár hodin mi přijede drahá polovička a já se o to víc těším, že bude teplý víkend. Už mě to počasí deptalo, že se mi do ničeho nechtělo, a najednou na mě svítí sluníčko a já mám najednou chuť se zazelenat. :-) Necítíte taky tu mízu, jak se probouzí, lístečky se protahují... a zachvíli ti rychlejší už rozkvetou! A po jaru je co...? Léto! Bude se plavat v řece!
No, tak já asi pojedu nakoupit, abych měla co uvařit k večeři, když budu mít návštěvu. ;-) Ale ještě něco chybí... co by to mohlo být? Jistě, pohádka!

Kdepak je má kravička?
Je tohle má kravička?
Dělá na mě: "Když to srovnám s tím výletem na Kokořín..."
To je Varel Frištenský!
Není to má kravička.