Kratší, ale brzo

Tak vám tu na zkoušku píšu dříve, jestli vám budou vyhovovat i kratší, ale častější příspěvky. Později čekám hodnocení této metody v komentářích, abyste taky něco dělali, darebáci.

Momentálně zažívám období kašlací. Jako obvykle ve velmi nevhodnou dobu mě popadl můj typický vícetýdenní kašel. Navíc je ošklivé počasí, což nevzbuzuje veselé myšlenky. Přijela jsem do Prahy a budu tu tentokrát tři týdny v kuse, na mě strašně dlouhá doba. Ale vše je nutno brát s nadhledem a nekončícím optimismem. Očekávám, že pár dní potom, co kolem sebe poprvé uvidím padat sníh, mě popadne předvánoční nadšení a budu si do sešitů na přednáškách kreslit baňky a sněhuláčky a svíčky a stromečky a voly s oslíčky nad jesličkami. Takže je to vlastně jen otázka přečkání několika pošmourných dní.

Letošní rozvrh ve škole se celkem vydařil. Sice cestuji do školy většinou ve špičce a to je člověk rád, že se do metra vůbec vejde a tlačí se tak na kdoví koho, ale konečně se mi zadařilo s nepovinnými předměty. Někteří z vás už mě jistě slyšeli nadávat, že jsem si nedokázala (loni ani letos) zapsat jediný nepovinný předmět v těch asi patnácti vteřinách než se všechny kromě tělocviku zaplní. Rozhodla jsem se tedy osobně žebronit na těch, které jsem si nejvíce přála zapsat už z čistého zájmu. Vybrala jsem dva a měla jsem štěstí. Jedním byla latina, to asi není třeba nějak přibližovat. Milý pan magistr, jen o pár let starší než my, byl hodný a ještě hodnější, takže zapsal všechny, kdo na první hodinu přišli s nadějí zapsání nad kapacitu předmětu (i když jich bylo víc, než o kolik rozšíření kapacity prvně sliboval e-mailem). Druhým byl poučně vyhlížející "Vědecký seminář Rekonstrukce politického procesu z 50. let", který měl napsaný vždy usměvavý a tak nějak hobitoidní Prof. JUDr. Jan Kuklík. Na celých pět ročníků práv bylo vypsáno jen deset míst do semináře, což bylo podezřelé. Na místě opět s nadějí čekalo několik dalších studentů "nad počet", kteří si všichni opět přišli na své. Nepůjde však o žádný vědecký seminář, přátelé, půjde o opravdovou rekonstrukci jednoho z procesů (tak nějak by se tomu dalo skoro říkat ochotnické divadlo), kterou dokonce ve finální podobně natočí počátkem příštího roku televize. Pan Kuklík má s tímto už zkušenost, jeden proes už byl takto secvičen a rekonstruován. Kdo by se o něm chtěl něco dozvědět, ať si vyhledá "Spravedlnost pro Marii Švejdovou". Tak se jmenuje už nafilmovaný proces z větší části hraný studenty pražských práv, koncem září jej vysílala ČT2.

No, už vás nebudu nudit školou, to jen já jsem z toho byla tak nadšená. Pro fanoušky naší filmové společnosti Still Camera Movies mám dobrou zprávu, rejža Yodíček přispěl do komentářů u našeho traileru k pirátskému filmu a všem tam dal slavnostní slib, že film bude do Vánoc hotový. Rovněž dal vědět, že jich některý z těchto víkendů se budeme aktivně věnovat jeho dokončování. Tak už se asi přece jen dočkáte, protože to je první deadline, co byl kdy u tohoto filmu slíben!

Tím už se můj příspěvek asi chýlí ke konci. V pátek se uvidím se svými skautíky, už se na ně těším, a taky na latinu v pátek ráno, no v podstatě mě čekají zatím jen samé dobré věci. Chtěla jsem toho napsat víc, ale hlava děravá a ještě takhle k večeru, zkrátka už si nevzpomenu. Snad příště. :-)

Tak, a ještě pohádku:

Kdepak je má kravička?

Je tohle má kravička?

Dělá na mě: "A just nepodepíšu!"

To je pan prezident Klaus!

Není to má kravička.

PS: Ještě jsem si vzpomněla na jednu věc, co jsem chtěla říct, přidávám anketu ohledně obtížnosti vyslovení slova "teta", k čemuž mě inspirovala má maličká neteř, která má jméno pro téměř všechny členy rodiny, jen při dotazu "A kdo je tohle?" a ukázání na mě se jen šibalsky rozesměje a zuřivě zavrtí hlavičkou. Je to mnou, nebo tím slovem?